Surah 54 · 55 verses · A. R. Nykl
Surah Al-Qamar in Czech
بِسۡمِ ٱللَّهِ ٱلرَّحۡمَٰنِ ٱلرَّحِيمِ
وَإِن يَرَوۡاْ ءَايَةً يُعۡرِضُواْ وَيَقُولُواْ سِحۡرٌ مُّسۡتَمِرٌّ
však kdykoli vidí znamení, odvrátí se a řeknou, „Totoť jest kouzelnictví ustavičné!“
وَكَذَّبُواْ وَٱتَّبَعُوٓاْ أَهۡوَآءَهُمۡۚ وَكُلُّ أَمۡرٍ مُّسۡتَقِرٌّ
A vylhanými nazvali (znamení toto) a následují vlastní choutky své: však všechno pevně předurčeno jest
وَلَقَدۡ جَآءَهُم مِّنَ ٱلۡأَنۢبَآءِ مَا فِيهِ مُزۡدَجَرٌ
Však již přišly jim zprávy o dějích, z nichž možno míti výstrahu
حِكۡمَةُۢ بَٰلِغَةٌۖ فَمَا تُغۡنِ ٱلنُّذُرُ
moudrost to dokonalá: však nic platno jim není varování
فَتَوَلَّ عَنۡهُمۡۘ يَوۡمَ يَدۡعُ ٱلدَّاعِ إِلَىٰ شَيۡءٍ نُّكُرٍ
Odvrať se tedy od nich! V den, kdy zváti bude Zvoucí k věci příšerné
خُشَّعًا أَبۡصَٰرُهُمۡ يَخۡرُجُونَ مِنَ ٱلۡأَجۡدَاثِ كَأَنَّهُمۡ جَرَادٌ مُّنتَشِرٌ
se sklopenými zraky vyjdou z hrobů svých jak kobylky rozptýlené
مُّهۡطِعِينَ إِلَى ٱلدَّاعِۖ يَقُولُ ٱلۡكَٰفِرُونَ هَٰذَا يَوۡمٌ عَسِرٌ
spějíce ke Zvoucímu! I řeknou nevěřící: „Totoť den jest přetěžký.“
كَذَّبَتۡ قَبۡلَهُمۡ قَوۡمُ نُوحٍ فَكَذَّبُواْ عَبۡدَنَا وَقَالُواْ مَجۡنُونٌ وَٱزۡدُجِرَ
Před nimi již lid Noemův vylhanou nazval (pravdu) a lhárem nazval služebníka našeho; řekli: „Blázen!“ a byl zastrašen
فَدَعَا رَبَّهُۥٓ أَنِّي مَغۡلُوبٌ فَٱنتَصِرۡ
I volal k Pánu svému: „Přemožen jsem; ó pomoz (mi)!“
فَفَتَحۡنَآ أَبۡوَٰبَ ٱلسَّمَآءِ بِمَآءٍ مُّنۡهَمِرٍ
Tu otevřeli jsme brány nebes vodě proudící
وَفَجَّرۡنَا ٱلۡأَرۡضَ عُيُونًا فَٱلۡتَقَى ٱلۡمَآءُ عَلَىٰٓ أَمۡرٍ قَدۡ قُدِرَ
a dali vyvřít ze země (přehojným) pramenům; i setkaly se (tyto) vody dle rozkazu předurčeného
تَجۡرِي بِأَعۡيُنِنَا جَزَآءً لِّمَن كَانَ كُفِرَ
Před naším zrakem plula, odměnou, tomu, jenž s nevírou přijat byl
وَلَقَد تَّرَكۡنَٰهَآ ءَايَةً فَهَلۡ مِن مُّدَّكِرٍ
A jako znamení jsme ji ponechali: což není, kdo pamětliv by toho byl
وَلَقَدۡ يَسَّرۡنَا ٱلۡقُرۡءَانَ لِلذِّكۡرِ فَهَلۡ مِن مُّدَّكِرٍ
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl
كَذَّبَتۡ عَادٌ فَكَيۡفَ كَانَ عَذَابِي وَنُذُرِ
Lhářem nazval (kmen) 'Ád (proroka svého): a jaký byl trest můj a varování mé
إِنَّآ أَرۡسَلۡنَا عَلَيۡهِمۡ رِيحًا صَرۡصَرًا فِي يَوۡمِ نَحۡسٍ مُّسۡتَمِرٍّ
Poslali jsme na ně vichr bouřný v den strasti ustavičné
تَنزِعُ ٱلنَّاسَ كَأَنَّهُمۡ أَعۡجَازُ نَخۡلٍ مُّنقَعِرٍ
Odnášel lidi jako pařezy datlovníků vyvrácené
وَلَقَدۡ يَسَّرۡنَا ٱلۡقُرۡءَانَ لِلذِّكۡرِ فَهَلۡ مِن مُّدَّكِرٍ
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není kdo pamětliv by toho byl
فَقَالُوٓاْ أَبَشَرًا مِّنَّا وَٰحِدًا نَّتَّبِعُهُۥٓ إِنَّآ إِذًا لَّفِي ضَلَٰلٍ وَسُعُرٍ
řkouce: „Zdaž následovati budeme jednoho muže z nás? Tehdy jistě byli bychom v bludu a třeštění
أَءُلۡقِيَ ٱلذِّكۡرُ عَلَيۡهِ مِنۢ بَيۡنِنَا بَلۡ هُوَ كَذَّابٌ أَشِرٌ
Jemu že výhradně dáno bylo napomenutí mezi námi? Kde pak! Toť lhář jest drzounský!“
إِنَّا مُرۡسِلُواْ ٱلنَّاقَةِ فِتۡنَةً لَّهُمۡ فَٱرۡتَقِبۡهُمۡ وَٱصۡطَبِرۡ
Neb pošleme jim velbloudici na vyzkoušení jich: dobře je pozopruj a měj strpení
وَنَبِّئۡهُمۡ أَنَّ ٱلۡمَآءَ قِسۡمَةُۢ بَيۡنَهُمۡۖ كُلُّ شِرۡبٍ مُّحۡتَضَرٌ
a oznam jim, že voda rozdělena bude. mezi nimi a jí; každé napití budiž střídavé.“
فَنَادَوۡاْ صَاحِبَهُمۡ فَتَعَاطَىٰ فَعَقَرَ
Však zavolali na druha svého: (nůž) vytasil, žíly přeřízl jí
إِنَّآ أَرۡسَلۡنَا عَلَيۡهِمۡ صَيۡحَةً وَٰحِدَةً فَكَانُواْ كَهَشِيمِ ٱلۡمُحۡتَظِرِ
Poslali jsme na ně jen jedno vzkřiknutí a byla z nich suchá stébla s hlínou smísená
وَلَقَدۡ يَسَّرۡنَا ٱلۡقُرۡءَانَ لِلذِّكۡرِ فَهَلۡ مِن مُّدَّكِرٍ
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl
إِنَّآ أَرۡسَلۡنَا عَلَيۡهِمۡ حَاصِبًا إِلَّآ ءَالَ لُوطٍۖ نَّجَّيۡنَٰهُم بِسَحَرٍ
I poslali jsme na ně vichr bouřlivý, vyjma rodiny Lotovy: je zachránili jsme za zory
نِّعۡمَةً مِّنۡ عِندِنَاۚ كَذَٰلِكَ نَجۡزِي مَن شَكَرَ
z milosti své: takto odměňujeme ty, kdož vděčni jsou
وَلَقَدۡ أَنذَرَهُم بَطۡشَتَنَا فَتَمَارَوۡاْ بِٱلنُّذُرِ
On pak varoval je před urputností naší; však pochybovali o varování (tom)
وَلَقَدۡ رَٰوَدُوهُ عَن ضَيۡفِهِۦ فَطَمَسۡنَآ أَعۡيُنَهُمۡ فَذُوقُواْ عَذَابِي وَنُذُرِ
Z vášně své Pak žádali na něm hosty jeho, i vytloukli jsme jim oči: „Okuste trestu mého a varování!“
وَلَقَدۡ صَبَّحَهُم بُكۡرَةً عَذَابٌ مُّسۡتَقِرٌّ
Z jitra pak časně stihl je trest můj stanovený
وَلَقَدۡ يَسَّرۡنَا ٱلۡقُرۡءَانَ لِلذِّكۡرِ فَهَلۡ مِن مُّدَّكِرٍ
Snadným pak učinili jsme Korán (k pochopení) napomenutí: což není, kdo pamětliv by toho byl
كَذَّبُواْ بِـَٔايَٰتِنَا كُلِّهَا فَأَخَذۡنَٰهُمۡ أَخۡذَ عَزِيزٍ مُّقۡتَدِرٍ
Vylhanými pak nazývali znamení naše veškerá a zachvátili jsme je, jakž zachvacuje Mocný, Všemocný
أَكُفَّارُكُمۡ خَيۡرٌ مِّنۡ أُوْلَٰٓئِكُمۡ أَمۡ لَكُم بَرَآءَةٌ فِي ٱلزُّبُرِ
Zdaž nevěrci vaši lepsími jsou těchto, či zproštění jest pro vás v Písmech snad
أَمۡ يَقُولُونَ نَحۡنُ جَمِيعٌ مُّنتَصِرٌ
Či řeknou snad: „My (velké) spolčení jsme, (navzájem) si pomáhající
بَلِ ٱلسَّاعَةُ مَوۡعِدُهُمۡ وَٱلسَّاعَةُ أَدۡهَىٰ وَأَمَرُّ
Vskutku: hodina (soudu) bude časem schůzky jejich; hodina trapná, přetrpká
يَوۡمَ يُسۡحَبُونَ فِي ٱلنَّارِ عَلَىٰ وُجُوهِهِمۡ ذُوقُواْ مَسَّ سَقَرَ
V den, kdy vláčeni budou do ohně na tvářích svých, řečeno bude jim: „Okuste pekla doteku!“
وَمَآ أَمۡرُنَآ إِلَّا وَٰحِدَةٌ كَلَمۡحِۭ بِٱلۡبَصَرِ
A rozkaz náš jest pouze slovo jediné, jak oka mžiknutí
وَلَقَدۡ أَهۡلَكۡنَآ أَشۡيَاعَكُمۡ فَهَلۡ مِن مُّدَّكِرٍ
Kdys zahladili jsme vám podobné: což není, kdo pamětliv by toho byl
Translation: A. R. Nykl.